JAK CHUDÁ JE NAŠE OBEC?
Jedním ze znaků vyspělé společnosti je to, že se stará o své nejslabší. Do této skupiny patří především naši senioři, a to hlavně ti z nich, kteří se o sebe již plně postarat nedokážou, a jsou tudíž odkázáni na pomoc jiných. Těmto lidem pomáhat je naší morální povinností.
Z těchto úvah vycházela před zhruba pěti lety tehdejší předsedkyně sociální komise paní Tranová, když radě a poté i zastupitelstvu MČ předložila návrh, aby obec podporovala ty seniory, kteří si nechávají dovážet obědy pečovatelskou službou, příspěvkem 10,- Kč za jeden dovezený oběd. Rada i zastupitelstvo MČ tento návrh tenkrát podpořily. V následujícím volebním období jsem se předsedkyní sociální komise stala já, a i tehdy jsme se shodli na
tom, že budeme ve vyplácení tohoto příspěvku pokračovat. Vzhledem k výši příspěvku se jednalo především o symbolický zájem o občany, kteří se bez pomoci a podpory neobejdou. Současná sociální komise tento příspěvek bez náhrady zrušila.
Seniorů, kterým Diakonie dovážela obědy, bylo kolem 15. Jejich počet kolísal podle toho, jak umírali nebo odcházeli do domovů pro seniory nebo krátkodobě do nemocnice a zařízení následné péče. Neměli bankovní účty, proto jsme jim příspěvek 4krát do roka roznášeli osobně k nim domů. Někteří z nich byli trvale upoutáni na lůžko, takže jsme se k nim dostali pouze za doprovodu pečovatelek Diakonie, které měly klíče od jejich domovů. Byla to pro
nás příležitost tyto lidi poznat, promluvit s nimi, projevit zájem o jejich osudy. Vnímali jsme, že naše krátká návštěva je pro tyto občany zpestřením jejich dne. Kromě toho, že jsme si
s nimi popovídali, jak se jim daří a co je trápí, ptali jsme se také na to, jak jim dovážené obědy chutnají. Chutě jsou velmi individuální, takže někomu chutnalo, někomu někdy méně, ale všichni byli vždy vděční za to, že jim ten oběd někdo uvaří a přiveze, případně přemístí na talíř a nakrájí, protože to sami už nezvládali. A také byli vděční za finanční podporu v podobě příspěvku. Oběd i s dovozem stál tenkrát kolem 90,- Kč, což nebylo málo. Kdyby si tito
senioři mohli sami uvařit nebo zajít do školy či do Globusu na oběd, zaplatili by méně. Jenže oni si nikam zajít nemohli. Tento handicap jsme jim chtěli alespoň trochu kompenzovat. Náklady na příspěvek, které byly hrazeny z rozpočtu sociální komise, se pohybovaly okolo 35.000, - Kč ročně.
V současné době při růstu cen potravin výrazně stoupla i cena obědů. Považovali bychom za dobré rozhodnutí, kdyby se i příspěvky na dovážené obědy zvýšily. Jak už jsem uvedla výše, současná sociální komise tento příspěvek naopak bez náhrady zrušila. A já se ptám: Jak chudá je naše obec? Jsme v takové finanční nouzi, že si nemůžeme dovolit zaplatit ani těch 35.000, - Kč ročně a uvolnit obnos na podporu nejzranitelnějších ? Proč nám nevadí, že obec dala stejnou částku fotbalistům na ples, ale sociální izolací ohroženým seniorům tyto peníze dát nemůže? Je to třeba tím, že těchto seniorů je ve srovnání s fotbalisty jen “hrstka” a “nejsou slyšet”, a tudíž nikoho nezajímají?
Přála bych členkám současné sociální komise, aby k těmto seniorům našly cestu.
Simona Dvořáková, bývalá předsedkyně sociální komise